doskákat
[doskaːkat]
(3. j. -áče, rozk. -ákej, čin. -ákal, trp. -ákáno, podst. jm. -ákání)
sloveso dokonavé
1. (kdo doskáče {co})
dokončit skákání, skoky • přestat skákat:
Právě doskákala poslední přeskoky přes švihadlo.
Atletky doskákaly poslední kola závodu i přes nepříznivé počasí.
Hudba utichla a děti na parketu doskákaly.
2. (kdo doskáče)
dokončit skoky z výšky, seskoky:
Počkal, až všichni parašutisté doskáčou.
3. (kdo, co doskáče kam)
odrážením se od plochy, skákáním se dostat:
Žába doskákala k vodě.
Míč doskákal na čáru.
Doskákal tam po jedné noze / na jedné noze.
Zkoušeli, kdo dál doskáče.
◊ ranní ptáče dál doskáče
kdo brzy vstává a začne brzy pracovat, stihne toho více udělat
nedokonavé → doskakovat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[doskaːkat]
(3. j. -áče, rozk. -ákej, čin. -ákal, trp. -ákáno, podst. jm. -ákání)
sloveso dokonavé
1. (kdo doskáče {co})
dokončit skákání, skoky • přestat skákat:
Právě doskákala poslední přeskoky přes švihadlo.
Atletky doskákaly poslední kola závodu i přes nepříznivé počasí.
Hudba utichla a děti na parketu doskákaly.
2. (kdo doskáče)
dokončit skoky z výšky, seskoky:
Počkal, až všichni parašutisté doskáčou.
3. (kdo, co doskáče kam)
odrážením se od plochy, skákáním se dostat:
Žába doskákala k vodě.
Míč doskákal na čáru.
Doskákal tam po jedné noze / na jedné noze.
Zkoušeli, kdo dál doskáče.
◊ ranní ptáče dál doskáče
kdo brzy vstává a začne brzy pracovat, stihne toho více udělat
nedokonavé → doskakovat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)